Sportovní automobily BMW
Historie vzniku automobilů značky BMW
Sportovní automobily BMW - DIXI
Sportovní šestiválce BMW 315/1 a 319/1
Historie vzniku automobilů značky BMW
Značka BMW je dnes známá především svými kvalitními, sportovně zaměřenými automobily, které současně s výrobou motocyklů patří ke špičce současné německé produkce. Počátky je možné hledat v roce 1916, kdy vznikla firma Bayerische Flugzeugwerke A.G. Základem této původně letecké továrny byly tři menší podniky, které se zabývaly také leteckou výrobou. Flugwerke Deutschland i. L. (1912 - 1916), Rapp Motorenwerke München GmbH (1912 - 1916) a Gustav Otto Flugmotorenfabrik (1911 - 1916). V následujících letech se název firmy několikrát pozměnil, až konečně v roce 1918 se ustálil jako Bayerische Motoren Werke A.G., se zkratkou BMW.
Nezávisle na vývoji továrny v Mnichově vznikla v jiném německém městě, Eisenachu, firma Fahrzeugfabrik Eisenach A.G. (1896 - 1928). Její zakladatel Heinrich Ehrhardt začínal s výrobou jízdních kol značky Wartburg. To bylo v roce 1897. K dalším výrobkům patřily, v té době zvláště oblíbené, dětské plechové lokomotivy. V roce 1898 vznikl v Eisenachu na základě licence francouzské firmy Decauville první automobil. Veřejnosti byl představen na Mezinárodní automobilové výstavě v Berlíně v roce 1899 pod názvem Wartburg. Jednalo se o malý otevřený dvousedadlový vozík o celkové váze jen 265 kg. Dvouválcový motor vlastní výroby měl obsah 479 ccm, výkon 3 - 4 koně a maximální rychlost celého automobilu byla asi 50 km/hod. Na svoji dobu to byla výroba velmi úspěšná. Celkově se prodalo asi 85 kusů kompletních automobilů. Současně se vyráběl ještě vylepšený model s obsahem motoru 764 ccm a výkonem až 5 koní. Výroba Wartburgů byla v roce 1900 ukončena.
Po krátké přetržce, kdy se ve výrobním programu v letech 1899 - 1902 objevil i elektromobil, následovala již celá řada typů s různými motory, karoseriemi a vybavením. V roce 1904 vznikly dva nové modely s označením Dixi S6 a Dixi S12. Výroba se rozběhla s příchodem nového šéfkonstruktéra Willy Secka. Oba modely byly vystaveny na výstavě automobilů ve Frankfurtu n/Mohanem. Typ S6 byl dvouválec o výkonu 6 koní a typ S12 byl čtyřválec o výkonu 12 koní. Nové označení a nová značka DIXI se objevily ve firemních tiskovinách a to již v roce 1903. Do roku 1928 se postupně několikrát změnila. Stejně tak byla pestrá a typově bohatá výrobní nabídka automobilů značky DIXI.
V únoru 1927 navázalo vedení v Eisenachu první kontakty s anglickou firmou Austin. V červenci téhož roku bylo do Německa přivezeno na zkoušku sto kusů malých vozů Austin Seven. Nový automobil měl čtyřválcový motor o obsahu 747 ccm, dobré jízdní vlastnosti a malou spotřebu benzínu. Ještě v závěru roku roku 1927 vzniklo v Eisenachu prvních 42 kusů licenčního vozu s označením DIXI 3/15 PS DA1. V následujícím roce se plně rozjela velká série o celkovém počtu 6 162 vyrobených kusů. Automobil se stavěl s různými druhy karoserií. Od uzavřených limuzín, přes polokabriolety, kabriolety, až po zcela individuální zakázkové karoserie.
8. března 1929 se stala firma Fahrzeugfabrik Eisenach, se všemi svými pobočkami, součástí firmy Bayerische Motoren Werke A.G. V Eisenachu zůstala výroba automobilů, zatímco v mateřském závodě v Mnichově se nadále vyráběly letecké motory a motocykly. Od 1. července 1929 nesly všechny v Eisenachu vyrobené automobily již značku BMW.
Tradiční maskot na chladiči malého DIXI
Sportovní automobily BMW - DIXI
Výroba automobilů typů DIXI 3/15 PS a později BMW 3/15 PS byla velmi úspěšná. V letech 1928 až 1932 se vyrobilo na svou dobu neuvěřitelných 25 256 kusů.
Mimo tuto velkou sérii se v letech 1930 až 1931 vyráběl, v omezeném počtu 150 vyrobených kusů, malý, otevřený sportovní typ BMW 3/18 PS - Wartburg. Koncepčně vycházel z podvozkových dílů BMW 3/15 PS (DA 2) a byl opatřen otevřenou dvousedadlovou karoserií. Lehká plátěná střecha se skládala dozadu, vně úzkého prostoru pro sportovně založené jezdce a karoserie vzadu přecházela do tehdy módní svislé hrany. Celek připomínal obrácený lodní trup. Vnitřní výbava byla velmi jednoduchá. Přístrojová deska nabízela jen tachometr a vedle něj sdruženou spínací skříňku. Nad nimi byl přepínač vnějších ručičkových ukazatelů směru. Bokem spínací skříňky, kterou se zapínalo zapalování a vnější osvětlení se montoval tlakoměr oleje. Karoserie neměla dvířka a nastupovalo se do ní přímo sníženou vykrojenou částí. Po obou stranách, před vykrojením pro snazší nastupování, bylo po jednom rezervním drátovém kole o rozměrech 4.00"x18.00". Vhodně tak podtrhovala sportovní charakter sice malého, ale velmi živého vozu. Čtyřválcový motor o obsahu 748.5 ccm měl zvýšený výkon na 18 koní při 3 500 ot./min. Celková váha byla jen 410 kg a nejvyšší rychlost 96 km/hod. Jízdní vlastnosti a hlavně dynamika vozu byly díky malé hmotnosti velmi dobré. Třístupňová převodovka se zpátečkou však nestačila pro sportovní jízdu. Přesto byly malé BMW ve své kategorii velice úspěšné.
V roce 1928 se sportovní kabriolety DIXI 3/15 PS účastnily závodů do vrchu Klausenpass, vytrvalostních soutěží, jako byla Alpská jízda, Rally Monte Carlo a dalších. Nechyběly ani závody na okruzích. Na Avusu v roce 1928 to byla první čtyři místa v pořadí ve třídě sportovních vozů do 1000 ccm. Úspěšnost provedení 3/18 PS Wartburg se potvrdila při závodech v pohoří Eifel v roce 1930, na okruhu Nürburgring a konečně získáním zlaté medaile v soutěži 2000 km Německem v roce 1933. Některé závodní vozy Wartburg neměly blatníky, přední sklo bylo nahrazeno jen malým štítkem před jezdcem a jinak byly tvarované i přední masky jednotlivých vozů. Bobby Kohlrausch, vedoucí továrního závodního týmu, měl dokonce BMW Wartburg, u kterého ke zvýšení výkonu motoru používal kompresor.
Rok 1933 byl posledním obdobím výrazných úspěchů malých sportovních vozů. V následujícím roce se objevil zcela nový sportovní typ, který vznikl ze základu BMW 315. Patřil do vyšší objemové třídy a tedy i do jiné kategorie. Svými kvalitami však úspěšně navázal na předchozí sportovní úspěchy.
Austin Seven, licenční vzor malého sportovního vozu DIXI
Sportovní vítězství v alpské jízdě
BMW - DIXI sportovní provedení
Sportovní šestiválce BMW 315/1 a 319/1
Velkou automobilovou událostí v únoru roku 1933 byla mezinárodní výstava automobilů v Berlíně. Firma BMW tu představila svoji výrobní novinku, první modely automobilů BMW se šestiválcovými motory. V červnu téhož roku byla v Eisenachu zahájena sériová výroba nového typu 303. Bohatá nabídka karoserií a zdařilý motor o obsahu 1 182 ccm vytvořily základ pro pozdější slávu sportovních BMW.
V roce 1934 byl na trh uveden nový typ BMW 315 a o rok později BMW 319. Oba typy koncepčně navazovaly na předchozí verzi BMW 303. Odlišnosti byly v detailech podvozků, vybavení, typech karoserií a především pak v motorech. BMW 315 měl řadový šestiválcový motor OHV o obsahu 1490 ccm a výkonem 34 koní při 4000 ot./min. Typ 319 měl podobný motor, ale s obsahem 1911 ccm a výkonem 45 koní při 3750 ot./min. O úspěšnosti svědčí i počty vyrobených kusů. V letech 1934 až 1937 se vyrobilo 9521 kusů typu 315 a v letech 1935 až 1937 to bylo 6543 kusů typu 319.
Zvláštní postavení ve výrobním programu měly ryze sportovní verze, označované jako 315/1 a 319/1. Byly odvozené od základní typové řady a vzájemně tvořily nepočetnou sérii, která skončila před druhou světovou válkou typem 328.
První dva prototypy BMW 315/1 byly vystaveny na automobilové výstavě v Berlíně v roce 1934. Svým avantgardním tvarem karoserie s výraznými protáhlými liniemi blatníků a dlouhou kapotou, která vpředu přecházela do šípovité masky, vzbudil nový automobil zaslouženou pozornost. Zakrytá zadní kola a splývající záď vozu, se zcela krytou rezervou a zapuštěnou plátěnou střechou, stejně tak, jako nezvykle zakončené zadní blatníky, podtrhovaly aerodynamiku vozu a dotvářely tehdejší představy o moderním rychlém voze. Typické dvoubarevné provedení umocňovalo optický dojem rychlosti. Kombinovala se barva čalounění, blatníků a zádě vozu se zbývajícími částmi přední kapoty, boků karoserie a plnými diskovými koly. Barevné kombinace byly černá s bílou, černá se šedou, tmavě zelená se světle zelenou, tmavě zelená se šedou, modrá se žlutou, zelená se stříbrnou a červená se stříbrnou. První vyrobené vozy se vzájemně v mnoha detailech lišily. Bylo to dáno velkým podílem rukodělné práce a ručním kompletováním jednotlivých kusů. Zajímavostí je společné číslo podvozku, karoserie a motoru a také tzv. montážní číslo, které bylo vyraženo na všech dílech karoserie, včetně kování a doplňků. Na berlínské výstavě byly předvedeny dvě tvarové verze, které se později poněkud změnily. První se od pozdějších odlišovala kapotou a čalouněním a druhá měla světlomety nezvykle zapuštěné do mřížky přední masky. Konečná podoba byla k vidění zřejmě až při účasti vozů v soutěžní jízdě 2000 km Německem v červenci 1934.
Sportovní verze BMW 315/1 měly řadový šestiválcový motor OHV se třemi horizontálními karburátory Solex a výkonem zvýšeným na 40 koní při 4300 ot./min. Nejvyšší rychlost byla u základního provedení kolem 120 km/hod., ale mnohdy se úpravami motoru zvyšoval nejen výkon, ale pomocí převodů i maximální rychlost. Vynikající jízdní vlastnosti, dostatečný výkon motoru a malá hmotnost vozu, která se pohybovala kolem 720 kg, umožnily rychlou akceleraci a nabízely skutečný požitek ze sportovní jízdy. Není proto divu, že sportovní úspěchy nedaly na sebe dlouho čekat.
Byly to především skvělé výsledky v mezinárodní Alpské jízdě v roce 1934 nebo účast v soutěži Rally Monte Carlo. V roce 1935 zvítězily sportovní BMW v Alpské jízdě, v závodu do vrchu v pohoří Eifel a účastnily se také závodu 1 000 mil Československých. Úspěšné bylo i nasazení v prestižním mezinárodním vytrvalostním závodě Bodensee - Balaton, který se jel v roce 1936.
Sportovních automobilů BMW 315/1 bylo vyrobeno jen 242 kusů a jeho původní cena byla kolem 5 200,- RM.
Současně s typem 315/1 se od roku 1935 vyráběl i typ BMW 319/1. Obě verze byly dosti podobné. Hlavní odlišností byl použitý motor. Řadový šestiválec typu 319/1 měl obsah 1911 ccm a koncepčně vycházel ze sériového motoru typu 319. Sportovní verze měla tři horizontální karburátory Solex, jiné písty, vačkovou hřídel, upravený klikový hřídel, rozvody, setrvačník, spojku, vývod pro otáčkoměr, benzínovou pumpu atd. Výkon ve standardním provedení byl 55 koní a maximální rychlost asi 130 km/hod. Karoserie byla u obou typů z hliníkového plechu s dřevěnou kostrou. Celek se montoval na samostatný rám z kruhových trubek proměnného průřezu. Nápravy byly odpérovány listovými pery s kapalinovými tlumiči. Typ 319/1 měl navíc větší světlomety, speciální převodovku ZF, plná kola s centrální maticí, jinou přístrojovou desku, přístroje atd. Podobně jako typ 315/1 byl pro soutěže a závody upravován i typ 319/1. Měl dále zvýšený výkon motoru i maximální rychlost. Často se za účelem takovýchto úprav kupovaly automobily přímo z továrny a menší firmy je potom po úpravách prodávaly dalším zákazníkům. To vysvětluje mnohé odlišnosti mezi jednotlivými vozy. Jednalo se například o použití různých převodů, montáže přídavné nádrže, takže celková zásoba paliva tvořila téměř 100 litrů, použití kapalinových brzd v roce 1936, řízení na levé i pravé straně a pod.
V několika případech byly oba typy vybaveny zakázkovými karoseriemi, které byly zhotoveny podle individuálního přání v provedení roadster a několika coupé. Známé jsou karoserie od firem Weinberger München, Vereinigte Werkstatten München, Wendler Reutlingen aj.
Typu 319/1 bylo vyrobeno jen 102 kusů a původní cena se pohybovala kolem 5 800,. RM.
Dnes patří oba modely, zvláště pak 319/1, k velmi hledaným veteránům. Zvláštní, nevšedně elegantní vzhled, sportovní motor a ve své době nebývalé jízdní vlastnosti jsou ještě dnes zárukou silného prožitku ze sportovní jízdy. Okruh zájemců a milovníků historických sportovních BMW je však značně zúžen omezeným počtem dochovaných kusů.
Stánek BMW na výstavě automobilů v Berlíně 1935
BMW 315/1
BMW 315/1, původní fotografie
BMW 319/1, ojedinělá fotografie uzavřeného coupé (karoserie pravděpodobně Weinberger München)
Skutečná radost z jízdy při zdolávání obtížných serpentin v Alpách, BMW 319/1
Meziválečný vývoj sportovních automobilů BMW byl uzavřen typem BMW 328. U tohoto automobilu došlo ke koncentraci všech předchozích zkušeností a uvedený typ představoval skutečnou špičku předválečné sportovní produkce BMW.
Poprvé byl nový model představen 14. června 1936 v závodě na okruhu Nürburgring. Německý motocyklový rekordman Ernst J. Henne s ním zvítězil ve své kategorii. V roce 1936 byly vyrobeny pouze dva prototypy, které se postupně od poloviny roku zkušebně účastnily nejrůznějších závodů a soutěží.
Základem BMW 328 byl předchozí model 319/1. Oba vozy měly mnohé shodné části. Části podvozku, mechanické díly a některé detaily. Typ 328 přešel na sériově montované kapalinové brzdy s velkými bubny, což bylo pro rychlý sportovní vůz nutností. Podvozek byl podobně jako u typu 319/1 vybaven koly s centrální maticí. Odlišný byl motor. Řadový šestiválec měl obsah 1971 ccm a tři spádové karburátory Solex, které podporovaly výkon 80 koní při 5 000 ot/min. Zvláštností byla hliníková hlava motoru s neobvyklým rozvodem ventilů postavených v úhlu proti sobě a s půlkulovými spalovacími prostory. Některé speciální úpravy umožnily zvýšení výkonu až na 135 koní.
Karoserie, zvláště pak u prvních dvou prototypů, vycházela z předlohy 319/1. Odlišná byla kapota motoru s protaženou a dopředu vypouklou maskou s typickými, již úzkými stojatými ledvinkami. Přední blatníky sledovaly zaoblenou linii masky. Do blatníků byly vloženy velké světlomety značky Bosch. Zadní protažené blatníky měly podobně jako u předchozího typu 319/1 tehdy módní aerodynamické kryty kol. Vlastní dvousedadlová karoserie typu roadster byla hliníková s dřevěnou nosnou kostrou. Vnitřní prostor sice nenabízel příliš mnoho místa, ale byl dobře tvarovaný a snesitelný i pro dlouhé sportovní jízdy. Při pohledu na přístrojovou desku zaujme velký otáčkoměr a tachometr. Dále tu najdeme palivoměr, tlakoměr oleje, teploměr vody, spínače osvětlení, stěračů, ovladače předstihu, ručního plynu, zapalování, ovladač žaluzií chladiče a nechybí ani zapalovač cigaret a popelník. Není divu, že při uvedeném výčtu již na přístrojové desce mnoho volného místa nezůstalo. Úzké šípovité přední sklo skýtalo jen tu nejnutnější ochranu. Pro delší rychlou jízdu bylo tedy vhodné přiměřené oblečení, k čemuž patřila nezbytná kukla a brýle. Jednoduchá skládací střecha se používala jen příležitostně. U některých provedení se nedodávala vůbec. Na zádi vozu se zvnějšku montovalo náhradní kolo.
Celkem bylo v rozpětí let 1936 až 1940 vyrobeno 464 kusů tohoto výjimečného vozu. Cena se ve své době pohybovala kolem 7 400,- RM. Pro příznivce rychlé jízdy nabízel BMW 328 maximální rychlost 150 km/hod. a garanci trvalé rychlosti po tehdejších dálnicích 135 km/hod. Podobně jako typy 315/1 a 319/1 byl i typ 328 upravován do soutěžních a závodních verzí.
Sportovní historie typu 328 začala v roce 1936. Po vítězství E. Henneho na Nürburgringu se oba prototypy mimo Německo předvedly i v náročné soutěži Tourist Trophy v anglickém Belfastu. Byla to skvělá propagace pro připravovanou licenční výrobu pod značkou Frazer Nash - BMW. Sériová výroba BMW 328, která se v Eisenachu naplno rozběhla od roku 1937, postupně uspokojovala čekající zájemce a nasazení v soutěžích a závodech přineslo první úspěchy. Vozy bylo brzy vidět na Velkých cenách Německa v letech 1938 a 1939, v soutěžích Mille Miglia, v různých závodech do vrchu i v závodě 24 hodin v Le Mans.
Na základě sériového typu 328 bylo postaveno také několik verzí se zakázkovými karoseriemi, tak, jak bylo ve své době obvyklé. Přitažlivá coupé a kabriolety pocházely od firem Wereinighte Werkstätten München, Weinberger München a Wendler Reutlingen. Podvozky BMW 328 použila několikrát také italská karosárna Carrozzeria Touring Milano.
Zvláštní pozornost si zaslouží malá série vyrobených závodních vozů s označením BMW 328 Mille Miglia. Karoserie byly buď otevřené roadstery pontonového typu nebo uzavřená coupé. V roce 1940 bylo pro italský závod Mille Miglia vyrobeno pět speciálních vozů. Roadster karosovaný firmou Touring měl karoserii z hliníkového plechu, která byla nesena odlehčeným rámem z typu 328. Váha celého vozu byla jen 650 kg. Motor měl zvýšený výkon na 135 koní při 5 500 ot/min. Maximální rychlost záležela na použitých převodech a dosahovala až 210 km/hod. Jiný vůz, s karoserií coupé, který řídil do vítězného cíle závodu Mille Miglia německý závodník Fritz Hüschke von Hanstein, absolvoval celý závod s průměrem 166,7 km/hod.
Osvědčený motor z typu 328 se používal v omezené míře i u většího typu BMW 327/28, kterému poskytoval pro běžný provoz sice náročnou, ale jinak dynamickou pohonnou jednotku, která umožňovala sportovní jízdu s pohodlnými a komfortně vybavenými automobily v provedení kabriolet a coupé. Po druhé světové válce se vyráběl v obnovené továrně v Eisenachu, která byla přejmenována na EMW, s označením EMW 327/28.
Také anglická letecká firma Bristol, která hledala vhodný poválečný výrobní program, si cenila válečnou trofej v podobě BMW 327/28. Její automobil Bristol 400 z něj přímo vycházel. Samotný motor byl natolik nadčasový, že se udržel ve výrobním programu firmy Bristol až do roku 1960.
BMW 328 byl úspěšný i v prvních letech po válce. Svými parametry se při poválečném nedostatku vhodných nových strojů ještě dlouho účastnil řady soutěží a závodů. V mnoha případech se však používal pouze podvozek a motor. Karoserie se zhotovovaly nové nebo se přestavovaly na tehdy žádané jednosedadlové provedení typu monopost. Vznikla tak řada závodních vozů, od tovární výroby značek Veritas, Frazer Nash, až po soukromé dílny, z nichž vyjížděly vozy se znaky, které byly často poskládané z iniciál jmen samotných závodníků nebo konstruktérů. Setkáme se tak s monoposty, které stavěl Hermann Holbein (HH 47, HH 48, HH 49), Helmut Polensky (Monopol), Alex von Falkenhausen (AFN), Stanislav Kohout (KSP) a další.
Typ 328 uzavřel meziválečnou historii sportovních vozů BMW. Pro svoji oblíbenost a atraktivní vzhled byl v omezeném počtu od konce šedesátých let vyráběn švýcarskou firmou Sbarro jako replika, která silně připomínala původní model.
Dochované originály BMW 328 dnes právem vzbuzují pozornost a zájem nejen sběratelů historických automobilů, ale i široké veřejnosti.
BMW 328, aerodynamické coupé (karoserie Wendler Reutlingen)
BMW 328, elegantní celohliníkové coupé (karoserie Touring Milan)
Týmové vítězství a získání Zlatého poháru v mezinárodním závodě Alpami v roce 1934 byly nesporné úspěchy, které zřejmě podpořily vazby mezi německou firmou BMW a anglickou Frazer Nash, kterou tehdy vedl známý konstruktér a firemní jezdec H.J. Aldington. Koncem roku 1934 došlo ke spojení firmy AFN Limited s firmou BMW a vznikla tak nová značka Frazer Nash-BMW, se sídlem v anglickém Isleworth.
BMW 315, 319 a zvláště pak 315/1 a 319/1 se v Anglii velice dobře prodávaly a měly úspěch. Později se objevil i model 328. Mnoho tehdejších anglických prominentních jezdců, jako například Sammy Davis nebo Betty Haig získali s vozy BMW mnoho úspěchů. Postupně se do Anglie v rozpětí let 1935 až 1939 vyvezlo asi 350 kusů vozů BMW. Jak bývalo zvykem a v Anglii zvlášť, firma BMW mimo hotové vozy dodávala také kompletní podvozky s řízením na pravé straně a karoserie byla příležitostí pro anglické karosárny. Tímto způsobem vzniklo asi 70 kusů BMW s anglickou karoserií. Některé karosárny byly zvučných jmen a „oblékaly" takové značky jako Rolls-Royce, Bentley, Aston Martin nebo Lagonda. Celkem se podařilo identifikovat sedm anglických firem, které stavěly speciální karoserie na podvozky BMW. Byly to: E.D. Abbott ve Farhhamu, Whittingham a Mitchell ve Fulhamu, Tanner Brothers v Londýně, Windover v Londýně, Bertelli Brother ve Felthamu, Freestone a Webb v Londýně a také karosárna AFN.
Velká část karoserií byla postavena u firmy E.D. Abbott. Specialitou byly čtyřsedadlové, čtyřdveřové limuzíny bez středního sloupku dveří, kde dveře se zavíraly k sobě, takže po otevření vznikl volný, ničím nerušený přístup k předním i zadním sedadlům. Řešení to bylo nezvyklé a elegantní, ale také konstrukčně náročné a drahé. Dále vzniklo několik kabrioletů i sportovních coupé, jak v cestovním provedení, např. od firmy Whittingham a Mitchell, tak jako dvousedadlové sportovní roadstery od firmy Tanner Brothers.
V dubnu 1937 se objevil na anglickém Brooklands i nový prototyp BMW 328. Sammy Davis s ním zajel tehdy rekordní čas na jedno kolo. Karoserie měla nízké a rovné čelní sklo, zadní část byla hladká, bez vnějšího náhradního kola a neměla dveře. Plánovaná sériová výroba typu 328 se však v Anglii nerozběhla. Podle zjistitelných údajů se do Anglie do konce roku 1939 dovezlo 47 kompletních vozů a dva podvozky s pravostranným řízením, které se prodávaly pod značkou Frazer Nash-BMW 328. Jen nepatrné drobnosti v doplňcích byly anglické. Jinak byl celý vůz a jeho díly vyrobeny v Německu.
Plány firmy Frazer Nash-BMW počítaly i s výrobou typů 326, 329, 320 a dokonce i s největším typem 335. Zůstalo však jen u plánů, které překazila druhá světová válka. Všechny vozy Frazer Nash-BMW měly řízení na pravé straně. Mnohé byly vybaveny drátovými koly Rudge a některé, jak bylo uvedeno, měly anglické karoserie. Vnitřní vybavení a kontrolní přístroje byly většinou anglické.
V průběhu války byla výroba zastavena a zanikly vazby na Německo. Dnes se v samotné Anglii dochovala pouze malá část tehdy dovezených vozů, které jsou nostalgickou vzpomínkou, oživovanou příznivci historických sportovních vozů BMW.
Příbuznost se značkou je zcela zřejmá
Výstavní stánek Frazer-Nash-BMW, Londýn 1935
Frazer-Nash-BMW, typ 315/1
Fotografie:
archiv autora, BMW AG Historisches Archiv, foto Mirbach