Setkání veteránů Dalečín 2010
Ve dnech 16. a 17. října proběhlo druhé neformální setkání příznivců historických automobilů, pod názvem Dalečín 2010.
První, loňské setkání bylo hodnoceno velmi příznivě, a tak není divu, že když došlo za tehdy slunného nedělního rána na loučení, často se mluvilo o zcela samozřejmém roce příštím.
Termín setkání se letos několikrát posouval a pěkné slunečné dny podzimu ubíhaly. Pevné rozhodnutí nakonec padlo a pozornost všech se soustředila už jenom na počasí. Vyhlídky však nebyly nic moc. Předpovědi nabízely déšť, občas trvalé mrholení, někdy dokonce proměnlivo a hlavně chladno.
Sobotní ráno bylo sice bez deště, ale o to více klesala rtuť teploměru k nule. Sraz byl pro všechny zúčastněné na Macoše, na horním můstku s výhledem na dno propasti, v krásném prostředí Moravského krasu. Budu li mluvit za sebe, cesta dobrá. Ale vzhledem k tomu, že jsme namontovali na auto nová kola na centrální matice, tak jsme po cestě několikrát zastavovali a neustále utahovali matice nezaběhnutých kol. Ještě že tak, protože jen s takto nucenými přestávkami se dal okolní chlad v otevřeném voze přeci jen nějak vydržet. Cílová zastávka přišla jako na zavolanou. Už jsem měl pocit, že ještě chvíli a budou nás muset z auta vytáhnout jako skrčence. Jak mohli dříve jezdit v zimě ve sněhu a v mrazu prostě nechápu. Ve všech případech to bylo asi dost sebezničující. Pohled na dno Macochy byl sice úchvatný, ale moc nezahřál. Světlým bodem chladného rána bylo překvapení ve formě stylové termosky s horkým čajem, kterou všichni dostali na cestu. Dobrodružství po cestách Drahanské vrchoviny a moravské Vysočiny mohla začít.
Boskovice, Letovice a první cíl, hrad Svojanov. Počasí bylo stále milostivé, tedy bez deště, a vidina oběda velmi motivující. Zřícenina hradu Svojanov nás příjemně překvapila. Pěkná prohlídková trasa, slušná restaurace a dobré jídlo. Určitě dobrý tip a možná i na deštivé dny, což se také potvrdilo. Cesta ze Svojanova do Moravské Třebové byla již místy v dešti a vtipkování o zasněžených lesních cestách se stávalo téměř skutečností. Ručičky na hodinách se zlověstně posouvaly do pozdního odpoledne a ti, co neměli hodinky upozorňovali na potemnělou oblohu a přicházející večer. Za takové atmosféry je cestování se starými automobily vždycky riskantní. S nepřítelem, kterým byl jednoznačně čas, jsme se vydali do konečného cíle dne, což byla vila bývalého majitele továrny v Dalečíně. Když vám po cestě dojde benzín, ztratíte se ve spleti úzkých silniček moravské Vysočiny a k tomu jedno z aut účastníků přestane poslouchat, máte o večerní program postaráno. Do cíle ještě padesát kilometrů v dešti a potmě. Reflektory šestivoltových baterií zas tak moc nesvítí a v klikatém terénu to bylo náročné. Nakonec se všichni sešli u voňavého prasátka, které už bylo dobře propečené.
Nedělní ráno bylo jako před rokem opět slunečné a cesta domů proběhla bez větších komplikací. Zdá se, že tradice podzimních setkání již tímto druhým setkáním byla založena. Jen doufám, že příští rok nebude na sněhu a z podzimních setkání se nestanou zimní.