1000 mil Československých

Od uspořádání 1. ročníku 1000 mil Československých uběhlo letos již 80 let. Nostalgická vzpomínka byla několikrát připomenuta a znovu byly oživeny události z průběhu nejen roku 1933, ale i dvou následujících.

První ročník byl velkou celonárodní akcí se snahou podpořit rozvoj automobilismu, což bylo provázeno nejen velkým zájmem téměř všech domácích značek, ale zdůrazněno i v samotných propozicích. „ … zúčastněné vozy musí býti sériového typu, dodávaného běžně zákazníkům a shodného s údaji v katalogu…“. Oficiálně se prováděla kontrola podstatných částí každého vozu, ale benevolence pro nejrůznější úpravy a výklad propozic byla veliká. Od počátku bylo jasné, že zvolená trasa Praha, Bratislava, Praha, a to vše dvakrát, bude náročná. Jelo se bez velkých přestávek, přes noc a vozy se na ne příliš dobrých cestách v průběhu závodu potkávaly. Naměřené časy a jízdní průměry ukázaly, že to byl závod se vším všudy. Rozdělení do objemových tříd podpořilo soutěživost a především domácí značky našly své uplatnění.

Pro absolutní vítězství a současně i první místo ve třídě do 2000ccm si dojela posádka Ing. P. Mucha a K. Urban na voze Praga Alfa roadster. Celkový průměr 83,8 km/h byl ve své době a na tak dlouhé trati pozoruhodný.

Druhý ročník 1934 byl ve znamení zájmu ze zahraničí, i když zatím se jednalo jen o několik posádek. Převaha domácích jezdců byla podporována většinou již známých českých firem, které bojovaly nejen o přízeň motoristů, ale i o domácí trh. Továrny Aero, Jawa, Walter a Z prosazovaly výrazné týmové zastoupení a společně se značkami Praga, Tatra a Wikov přispěly k pestrému startovnímu poli. Nejen továrny, ale i řada soukromých jezdců představili speciálně upravené vozy s velkými ambicemi na co nejlepší umístění. Tehdejší módní trendy směřovaly jednoznačně k aerodynamice a velký zájem byl také o uzavřené sportovní vozy s karoserií coupé.

Absolutními vítězi se stala posádka J. Knapp a K. Vojíř, kteří jeli ve třídě přes 2000ccm na speciálně postaveném roadsteru Walter Super – Standard. Šestiválcový motor, objem 3255ccm, výkon 85 HP (tedy koní), převodovka s rychloběhem. Dosažený průměr nebyl už následně překonán. Činil 103,6 km/h. Ve třídě do 2000ccm zvítězili na upraveném otevřeném voze Wikov 40 A. Szczyzycki a F. Kudláček. Dosáhli průměru 88,8 km/h.

Třetí ročník 1935 byl skutečným rychlostním závodem, který však provázely i tragické události. Říká se, že nad dalším, již připravovaným ročníkem 1936, odmítnul tehdejší prezident Masaryk převzít jakýkoliv patronát. 55 účastníků, z toho 15 zahraničních, odstartovalo v červnu 1935 do závodu s novou tratí. Z Brna se jelo tradičně do Sekule, ale nově přes Mikulov, Lednici, Břeclav, Lanžhot a Kúty. Změna oproti předešlým ročníkům znamenala celkové zkrácení trati na 1540,4 km. Třída přes 2000ccm byla zastoupena 15 posádkami a ve třídě do 2000ccm startovalo 10 posádek. Zbytek tvořily třídy do 750ccm, 1100ccm, a do 1500ccm.

Absolutními vítězi se stala posádka J. Kubíček a J. Smažík na upraveném závodním voze Bugatti 35 B. Objem motoru 2281ccm, osmiválec bez kompresoru. Celkový čas byl 15hod. 46min., což odpovídalo průměru 97,7 km/h. Druhá v celkovém pořadí dojela posádka A. Studený a L. Adámek na Fordu V8 s objemem motoru 3620ccm a dosaženým časem 15hod. 43min. Nejrychlejším vozem domácí výroby byla upravená Praga Super Piccolo s posádkou J. Stehlík a K. Dohnal. Dojeli v celkové kvalifikaci na 4. místě.

Poněkud stranou všech zpráv a informací o 1000 mílích Československých zůstává skvělý výsledek jezdců sportovního vozu BMW 319/1. Možná proto, že to byla německorakouská aristokratická posádka a značka také nebyla domácí. Za volantem se střídali Felix Spiegel-Diesenberg a Peter Orssich. BMW bylo zařazeno do třídy do 2000ccm. Objem motoru byl 1911ccm, výkon 55HP, dvě nádrže a převodovka ZF, což odpovídalo v podstatě sériovému provedení. Je třeba však uvést, že samotný automobil byl už od počátku vyroben jako sportovní a to v počtu pouhých 102 kusů.

BMW v té době už slavilo úspěchy v mnohých evropských soutěžích a závodech. 1000 mil Československých byl dalším z významných úspěchů značky. Zvláště pozoruhodný je dosažený průměr, který činil 96,5 km/h. Byl to čas 15hod. 56min. Skutečnost, že za absolutním vítězem dojeli jen s 10 minutovou ztrátou, s mnohem slabším strojem, bylo v tak dlouhém závodě výrazným úspěchem.

Startovalo se již vyzkoušeným hromadným startem za zaváděcím vozem, což značně zjednodušilo průjezd Prahou. Průběh závodu byl aktuálně sledován a informace z trati byly vysílány rozhlasem, což na svou dobu bylo novinkou, využívající tehdejší komunikační techniky. Posádka BMW 319/1 startovala z předposlední řady, jak je dobově dochováno na fotografii z titulní strany časopisu AUTO, číslo 5, roč. XVII. Nepřízeň počasí a nehody na trati poznamenaly první etapu z Prahy do Bratislavy. Byly to vážné nehody B. Turka a E. Slavíkové (Aero 30) a F. Trnky a F. Kůrky (Walter Junior S).

Průběžné umístění vozu BMW bylo v absolutním pořadí strhující cestou na přední pozice. Start v Praze začínal na 40. místě, v Brně to bylo 8., v Bratislavě 7., a zpět v Praze již 4. místo. Současně to znamenalo vedení ve třídě do 2000ccm. Ve druhé etapě, opět z Prahy do Bratislavy a zpět, posádka trvale vedla třídu do 2000ccm a v absolutním pořadí získala 3. místo.

Třetí ročník 1000mil československých byl posledním. Typ soutěže, všeobecně vnímané jako rychlostní závod, nebylo možné provozovat na běžných cestách za normálního provozu. Dramatický sled událostí s tragickými dopady před i v průběhu vlastní soutěže jen podtrhnul konečný účet. Škoda tradice, škoda, že se již v následných létech nepodařilo podobný závod uskutečnit. Nostalgickými návraty jsou jen ojedinělá setkání veteránských příznivců, kteří se snaží udržet tradici vzpomínek.

Text: Jan Hrubý, upravené foto: archiv autora, časopis Auto