Příběh BMW 319/1 coupé

Příběh začíná před mnoha lety. Musím vzpomenout na mého otce, který byl v té době v nemocnici a tak, jak to někdy bývá, setkal se tam se zajímavým spolupacientem. Při dlouhých večerech na nemocničním lůžku přijdou na přetřes nejrůznější věci. Můj otec byl v té době plný zážitků z automobilových veteránů a záhy se ukázalo, že onen pacient na vedlejší posteli byl ve svém mládí nejen plný ideálů a energii věnoval do budování autodílny, ale že z té doby má také veterána, prý BMW. Dílnu budoval s kamarádem, ale v roce 1948 přišel rychlý konec. Z firmy zůstalo jen pár věcí, tahanice s finančním vyrovnáním a několik automobilů, které se nakonec také staly předmětem sporů.

Když se otec vrátil z nemocnice, tak povídání z nemocnice na nějakou dobu zapadlo. Teprve po jisté době jsme dotyčného „veteránistu" navštívili. Posezení se vzpomínkami a fotografiemi snad všech příbuzných nebralo konce. Mezi fotografiemi byla jedna, ke které jsem se musel pohledem stále vracet. Kompresorová Alfa Romeo, údajně s karoserií od Zagata, byla prostě nepřehlédnutelná. Bohužel už počátkem šedesátých let ji majitel nevýhodně prodal. Vzpomínalo se a vzpomínalo, čas ubíhal a k prohlídce BMW pořád nedocházelo. Už jsem si myslel, že to byla jen taková nostalgie, ale pak to přišlo. Odebrali jsme se do garáže, spíše do boudy plné nejrůznějších věcí, které se chronologicky hromadí desítky let. Moje zklamání bylo veliké. BMW jsem nikde neviděl. V přítmí boudy, pod mnoha vrstvami různého nepořádku, se v koutě choulil jakýsi automobil, který spíše připomínal poválečné automobily Škoda, typ Sedan. Na první pohled bylo jasné, že karoserie vznikla v omezených domácích podmínkách, a že nebyla nikdy dokončena. Pyšný majitel nám dohady potvrdil. K mému překvapení však podvozek, na kterém byla domácí karoserie tvořena, rozhodně pocházel od BMW. Dodnes vidím boschovo magneto, jak trčelo se svazkem kabelů na prodloužené noze v motorovém prostoru. Typově vše vypadalo na BMW 319. V boudě však bylo ještě něco, co vypadalo přinejmenším zvláštně. Mezi starým dřevem, krabicemi a bizardními zbytky blíže neurčených zemědělských strojů, prosvítala kabina letadla. Alespoň tak jsem byl tehdy přesvědčen tím, co jsem viděl.

Následně se vše objasnilo a začíná další příběh, tentokrát osudů vlastního automobilu. BMW zůstalo jako předmět vyrovnání mezi dvěma majiteli bývalé autodílny. Nový majitel měl ambice nejen auta opravovat, ale také tvořit. To byl pravděpodobně podnět k tomu, že původní karoserii sundal a na zbylý podvozek se snažil postavit vlastní výtvor. V poválečné době, kdy bylo automobilů nedostatek a všichni toužili po novém, současném voze, je vše pochopitelné. Tehdejší model Škody Sedan se tak pravděpodobně stal oním vzorem, ke kterému se blížily tvary nové karoserie. S odstupem času je velkým štěstím, že předchozí majitel byl ze své podstaty typ podivína „sběratele", který nic nevyhazuje a jak už bylo řečeno, chronologicky hromadí. Ukázalo se, že ona kabina letadla je ve skutečnosti původní karoserie, i když ve zcela havarijním stavu. Obtížně se dařilo jednotlivé části uvolnit a soustředit na jednom místě. Hromada zkorodovaných plechů a dřevěného skeletu karoserie se stále zvětšovala a přibývalo i drobných věcí z BMW, které se ještě podařilo v boudě nalézt. Moje nadšení nebralo konce. Podivná věc, když se najde někdo, kdo je šťastný z hromady zdánlivého šrotu. Když přišlo na řeči o prodeji a licitaci o ceně, musel jsem hlavně „koupit" majitelův karosářský výtvor. I když po pravdě, to bylo právě to, co mě vůbec nezajímalo. Nakonec jsme si plácli a já odjížděl sice s tušením, že jsem získal zajímavé BMW, ale současně jsem byl i pln pochybností, jestli jsem udělal dobře.

Pak následovalo to, co bývá tím pravým dobrodružstvím a mnohdy si nezadá s téměř detektivními postupy. Podle čísel se podařilo identifikovat zmíněné BMW. Že půjde o zajímavý a neobvyklý model bylo jasné už od počátku, kdy jsem viděl původní karoserii. Dvousedadlové coupé s posuvnou střechou a splývavou zádí se nevidí každý den. Odpověď z archivu BMW předčila mé očekávání. Ukázalo se, že se jedná o typ 319/1, tedy sportovní verzi, která byla v počtu 102 kusů vyráběna v letech 1935 a 1936. Naše BMW bylo vyrobeno v lednu 1936 a už v únoru téhož roku byl automobil koupen obchodním zástupcem firmy Daimler Benz AG. Následně se objevuje v německém městě Gleiwitz, kde byl také automobil vystaven, ale s největší pravděpodobností, až po přestavbě u firmy Wendler v Reutlingenu. Karoseriel byla podle všech znaků upravena ještě v roce 1936 do podoby dvousedadlového coupé, s využitím řady dílů z továrního BMW 319/1. Na bocích karoserie byly nalezeny štítky karosárny. Vlastní skelet karoserie má dřevěnou kostru, která je potažena hliníkovým plechem. Tvarově přímo vychází z otevřeného roadsteru. Zvláštností je posuvná část střechy, která se pohybuje ve vnitřním a vnějším vedení a vně přechází přes karoserii. Pravděpodobně dobovým módním prvkem je tzv. aerodynamická ploutev a dvojice na výšku orientovaných malých zadních okének. Atypická je také kapota motoru. Místo bočních mřížek se po bocích táhnou tři prolisy, které sledují celkovou křivku linie blatníků. Kapota je z hliníku, podobně jako spodní kryt motoru a převodovky. Blatníky jsou z ocelového plechu a tvarově identické s modelem roadster. Vnitřní prostor je velmi malý a navozuje spíše atmosféru kokpitu letadla. Přístrojová deska a vybavení odpovídá provedení roadster.

Dle doposud zjištěných údajů, bylo v provedení coupé vyrobeno jen velmi málo kusů. Uvádí se počty mezi třemi až čtyřmi. Známé jsou karoserie firem Erdmann a Rossi v Berlíně, Wendler v Reutlingenu, Vereinigte Werkstätten a snad i Weinberger v Mnichově.

Další osudy automobilu se ztrácejí ve válečných událostech. Společník posledního majitele automobil koupil těsně po válce. To však už byl, dle jeho slov, automobil po havárii a v poškozeném nepojízdném stavu. Při likvidaci společné firmy posloužil jako předmět vyrovnání. A tak i přes snahu o zprovoznění s novou karoserií, někdy v padesátých letech, zůstal stát v boudě moravského venkova.

Renovace nově získaného BMW probíhala v letech 2004 až 2012, s plným respektem k výjimečnosti daného modelu. Znamenala rozebrání všech komponentů na jednotlivé díly, jejich opravu a následnou montáž. Některé části jsou pochopitelně nové. Opravené díly karoserie, lak, chromy, čalounění, pneumatiky, mechanické díly motoru atd. Funkční renovace nese s sebou taková řešení. V opačném případě by nebylo nikdy možné automobil opětovně zprovoznit. Je třeba připomenout, že historický automobil není odloženým obrazem v tichu depozitáře, ale že od počátku se od něj očekávala funkčnost stroje a to je důležité i po mnoha letech. Zvláště, když projde náročnou renovací. Důležité je se nedopustit chyb, které ničí autentičnost detailů i celku a snažit se udržet ducha doby, ve které veterán vznikal. Úspěšnost řešení a celkový výsledek pak posoudí zpravidla veřejnost, a to nejen laická, ale i odborná. Po mnoha letech je to vždy veliká událost se společenským dopadem. Znovuzrození historického automobilu přináší nejen vklad do dědictví minulosti, ale svou podstatou nabízí také radost z jízdy, která je u BMW zvláště zdůrazňována.